Ráno jsem si zahrála na domorodou Italku a vyrazili jsme s dětma pěšky (to nás ale od místních dost odlišovalo) do pekárny a k zelináři. V pekárně jsme kromě snídaně koupili čerstvé těstoviny pro 5 lidí a v zelenině rajčata a větvičky oregána.
A když jsme se odpoledne vrátili od moře, udělali jsme si z toho vynikající oběd.
Pak jsme vyrazili na kešku. V celé Itálii jsou asi tak 4, ale jedna z nich měla být docela blízko nás na písečné pláži, tak jsme se na ni jeli podívat.
Jelo se přes městečko Riace, o kterém ještě bude řeč, a pak se šlo rákosovou džunglí. Z auta rákosí vidíme pořád, je prakticky podél všech cest, ale doteď jsme nevěděli, že jsou to tak vysoké stromy!
Přes Pepinčin hysterický záchvat, týkající se mravenců, jsme kešku nakonec našli. Ještěže cílem nebyla ona, ale výlet / koupání – podle toho pro koho 🙂 V krabičce totiž nebyly žádné věci na výměnu (my jsme si je ostatně s sebou taky zapomněli vzít) a nevzali jsme si dokonce ani tužku a ta v krabičce taky nebyla, takže jsme se nemohli ani zapsat…. Poslední zápis byl asi před půl rokem a všichni nálezci kromě jednoho byli cizinci. Jak říkám, Italové asi mají hodně aktivit oblíbenějších než geocaching 🙂
Přišli jsme k ústí nějakého potůčku nebo možná i řeky do moře. Zelené řasy na písku vypadaly zvláštně, to jsme ještě nikdy neviděli.
Pláž byla tak opuštěná a moře budilo takový přírodní dojem, že jsme si ani neoblíkali plavky.
Děti v rákosové chýši vypadají jako neandrtálci.
Cestou domů jsme si u stánku ulovili meloun, v supermarketu parmskou šunku a červené víno – nejlepší večeře.
