Po roce pěkně zas až dolů

WP_20170718_074.jpg

Už jsme pět dní na cestách. Hlava je plná zážitků, nejvyšší čas si je někam odložit, aby byla zas chvíli příjemně prázdná. Přichází čas na náš pravidelný občasník.

Start byl dlouho nejistý a i pak, když už bylo jisté, že auto pojede, nás osud ještě trošku napínal. „Už nechceme nic slyšet, vypínáme si telefony“, hlaholili na nás automechanici v Hněvkovicích, když jsme si s Honzou odváželi auto. „To my taky!“, odpovídali jsme.

No, poprvé to Honza otočil zpátky hned na začátku mostu přes Želivku. Jeden stěrač nestíral. Podruhé jel zpátky až od baráku – ostřikovač přes dolití kapaliny neostřikoval…. Bezproblémových 2 000 kilometrů nakonec ukázalo, že to byla zřejmě jediná hadička, která nebyla správně zapojená.

Vyrazili jsme k večeru, v Táboře jsme vyměnili peníze a hurá do Rakouska.

Minulý rok nám cesta dolů trvala 3 dny, navštívili jsme přitom ale Benátky. Letos jsme jeli velmi cílevědomě, v řízení jsme se střídali a stovky kilometrů se nám utěšeně odčítaly. Taky děti už asi věděly, do čeho jsou, a tak radši všechny poslušně usnuly. Z Alp jsme neviděli ani skalku; celé jsme je projeli ve tmě. Na dálnici jsme byli prakticky sami, děti spaly, víka nám zatím držela, tak byla škoda se zastavovat.

 

WP_20170717_015

Zastavili jsme na stinném místě parkoviště až ve 4 ráno, to už jsme byli dávno v Itálii. Začínalo svítat, všechny děti se vzbudily a vypadaly až moc čile. Nakonec se díkybohu nechaly přesvědčit. Probudil nás křoviňák a slunce vysoko na obloze. Ale úplnou náhodou bylo zrovna těch 7 hodin, kdy chtěl Honza vyjet.

Uvařili jsme kakao, kávu i čaj a pak už jsme zase jeli a jeli.

WP_20170718_018.jpgTady vaříme, ale už oběd. Pepi se bála mravenců, takže prý musela jíst v autě.

 

Tady vypadá jako svatoušek, ale my už ji známe.

WP_20170718_006.jpgKlobouk se po roce zase podívá domů, a veze si s sebou i malého.

WP_20170718_035.jpgFotka pro babi.

WP_20170718_031.jpgNejrychlejší trasa nevedla po pobřeží, takže jsme moře uviděli poprvé až tady dole v botě.

V neuvěřitelných 8 večer, asi 26 hodin po odjezdu, jsme byli na místě. Ani Viki Nespokojená nemohla uvěřit, že jsme to ujeli tak rychle.

 

 

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s