Jdu na sever … a jdu na jih

V našem případě vlastně naopak – nejdřív jsme jeli na jih, pak chvíli na západ a nakonec velmi nezvyklým směrem – na sever.

Navštívit Sicílii jsme chtěli už minulý rok, ale nakonec jsme na to neměli dost času. Teď jsme si na výlet vyhradili dva dny a bylo to akorát. Cestou podél pobřeží Iónského moře jsme si chtěli prohlédnout historické městečko Gerace a někde se vykoupat.

A abychom nemuseli jezdit tam a zpátky, rozhodli jsme se přespat venku a druhý den přejet lodí na Sicílii.

Screen Shot 2017-07-27 at 23.47.24.png

Gerace je další z městeček na vršku. Celé je postavené z bílého kamene a má spoustu poetických zákoutí, proto je velmi fotogenické.

IMG_20170722_120646

V Gerace jsme byli právě přes největší vedro, takže jsme jím procházeli tak, abychom byli pokud možno pořád ve stínu. Díky Bohu jsme brzy narazili na místo, odkud vanul chlad. Samozřejmě jsme vlezli dovnitř a ukázalo se, že jsme tam správně, protože je to místní Dóm – Katedrála, podle průvodce prý největší církevní stavba v Kalábrii.

Vnitřek katedrály pro nás vypadá velmi nezvykle – kombinuje řecké kamenné pilíře, dřevěný trámový strop a orientální výzdobu kaplí. Bohužel zatím známe historii této oblasti jen povrchně. Pochopili jsme, že nejdřív ji kolonizovali Řekové; jejich stavby se ale skoro nezachovaly, jen jako zdroj stavebního materiálu, což je myslím případ i této katedrály. Pak se uplatňoval vliv byzantské říše, což je v architektuře dobře vidět. Potom následuje normanské období, o kterém nemám časovou ani místní představu, ale jeho projevem jsou normanské hrady a pevnosti, na které jsme v krajině i ve městech často narazili, i tady v Gerace.

Na lavičce ve stínu jsme si dali s dětma partičku Černého Petra a Honza se zatím vyrazil ještě trochu porozhlédnout kolem. Našel moc pěkný dům se zelenými dveřmi, vězení, kde věznili 5 účastníků nějakého povstání, do kterého se dalo otvorem ve dveřích nakouknout a prý bylo v původním stavu a taky si udělal selfíčko 🙂

 

Bylo opravdu vedro, a tak jsme využívali všechny způsoby, jak se ochladit. V cukrárně jela klimatizace tak, že nám tam byla skoro zima a mandlovou granitu dávali do tak velkých sklenic, že jsem to v životě neviděla.

Toto je další z neskutečných výhledů, který měla všechna městečka, která jsme navštívili.

A toto je už zmiňovaný normanský hrad.

PANO_20170722_154845

Děti si na hřišti ani moc nepohrály, protože jsme před vedrem už museli utéct do auta.

PANO_20170722_154930

Z koupání  na pláži poblíž Reggia di Calabria fotky nemáme, protože nebyla nijak zvlášť pěkná. Jako na všech plážích u měst tady bylo hodně lidí, moře bylo dlouho mělké a asi kvůli blízkosti Sicílie tady nebyly ani vlny a moře vypadalo líně a nezajímavě, spíš jako řeka.

Ale na přespání se tato pláž ukázala jako nejlepší místo. Večer nás tam nikdo nerušil, koupači odešli domů, a tak jsme si postavili stan a uvařili večeři. Kolem procházelo jen pár pejskařů a nad námí lítali netopýři. V noci přišlo rušení z jiné strany, než jsme se obávali; v blízkých plážových barech bylo brzo ticho, ale skupinka lidí, kteří přišli se setměním s lopatou a uspořádala opodál noční táborák, zpívala a tancovala. Já jsem ve stanu hned usnula, ale Honza si jich prý venku docela užil.

Přes Messinskou úžinu nebyla ve dne vidět žádná sídla, jen hory v mlžném oparu. Večer ale světla ukázala, že hned na pobřeží jsou města.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s