Messina, Sicilia

Screen Shot 2017-07-28 at 00.03.42.png

V noci foukal tak silný vítr, že nás okolo čtvrté chtěl Honza přestěhovat do auta, aby nám neuletěl stan. Přesvědčila jsem ho, že nebudeme stahovat kalhoty, když je brod ještě daleko, a spali jsme spokojeně – i když v hluku třepotajícího se plátna – až do osmi.

WP_20170723_002

Počasí ke koupání nelákalo, ale ranní sprcha v poránu liduprázdném surfovém baru osvěží 🙂

Dnešek sliboval milovníkům velkých létajících draků velké zážitky a zisky; měli vedle naší noclehárny vyhrazenou pláž a už stavěli stan a chystali se na nápor návštěvníků, my jsme ale vyrazili za kulturou do Národního archeologického muzea.

Věděli jsme, že tu vystavují dvě bronzové sochy řeckých válečníků, které v roce 1972 náhodou objevil potápěč u městečka Riace, kterým jsme projížděli hned jeden z prvních dnů. Kromě nich jsme si poctivě prohlédli (a snažili se porozumět popiskům) i všechna čtyři ostatní patra od pravěkého osídlení oblasti po památky sakrálního i světského života ve Velkém Řecku.

 

 

WP_20170723_016

Před cestou na Sicílii a vlastně úplnou náhodou jsme zakusili skvělý zážitek domácí kalabrijské kuchyně. Na začátku jsme jen hledali nějakou otevřenou pizzerii, což se v neděli po poledni ukázalo jako velmi nesnadný úkol. Vlastně zcela nemožný – když jsme jako jediné auto vjeli před rozměrnou budovu dál od silnice s nápisem Taverna Pizzeria, vysvětlila nám paní majitelka s gumových rukavicích – právě uklízela – že pizzu k obědu u ní a asi ani nikde jinde v poctivých podnicích v okolí neseženeme, že pizza se podává až večer. Já na to, že na pizze netrváme, že klidně můžeme pojíst i něco jiného. A právě tehdy se započal můj zcela jedinečný a velký gurmánský zážitek naší letošní dovolené.

Paní se jmenovala Antonella a byla mladá, silnější a oblečená v černém. Navrhla, že nám může nabídnout předkrm a pastu s velmi dobrou domácí omáčkou z lilku a cuket. To jsme samozřejmě brali. Protože známe své děti, pro Viki a Šimona jsme domluvili omáčku jen červenou a pro Pepi jen těstoviny s parmezánem.

Paní Antonella se odebrala do kuchyně, zatímto její manžel s dítětem v jedné ruce nám sundal židle ze stolu u okna a prostřel hnědý papírový ubrus. Byli jsme jediní hosté. Slyšeli jsme, jak paní volá z kuchyně na manžela: Francesco! Nic. Francesco!!! Zase nic. Francescucho!!!!

A za chvíli začala posloupnost dobrot přicházet na stůl. Fotku máme bohužel jen jedinou; na zbytečnosti nebyl čas. Nejprve talíř studených předkrmů – skvělé bruschetty s rajčaty a další s nakládanou cibulí a nějaké smažené kuličky, u kterých jsem nerozluštila složení. Pak nás překvapil talíř teplých předkrmů; ty máme na fotce. Nejlepší byly smažené tenoučké plátky lilku. Dál tam byla plněná rajčata, papriky a velké olivy. A pak přišly těstoviny. Na naši plnohodnotnou verzi s cuketami a lilky prý nepatří parmazán, ale nastrouhaná ricotta, řekla paní Antonella a hned nám ji taky přinesla.

 

WP_20170723_020

Byla to dobrota, bojovali jsme statečně, hlavně Viki a Honza, ale po těch předkrmech jsme nikdo svoji porci nedokázal dojíst. Nechali jsme si to ale zabalit s sebou a studená pasta se nám moc hodila na posilněnou další den po nočním balení.

Pak ještě stopička domácího bylinného likéru, na který prý Francesco sbíral bylinky po okolí, který jsme do sebe bez odmlouvání oba hodili a jeli jsme se nalodit na trajekt 🙂

Zatímco jsme jedli, paní Antonella – archetyp dobré hospodyně po italsku – opodál uspala v kočárku dítě a pak se domácí u vedlejšího stolu taky najedli. Děkovali jsme jim za skvělé jídlo i zážitek a paní se omlouvala, že až přijedeme příště, že bude všechno připravené tak, jak má být, nebudou židle na stolech atd. To nám ale bylo opravdu srdečně jedno, naopak nám to, že jsme se s nimi dokázali domluvit, a že otevřeli speciálně pro nás, umocnilo zážitek.

 

Cesta trajektem byla kraťoučká, trvala míň než 20 minut. Limuzína pěkně korespondovala s tím, že míříme na Sicílii s městečkem Palermem.

 

Jak se jmenují tyhle stromy nevím, ale jsou obrovské, mají kořeny i ve vzduchu, poskytují spoustu cenného stínu a listy mají přesně jako fíkus.

 

Orloj v Messině je hodně podobný tomu pražskému. Odbíjí jen ve 12, což jsme proto bohužel neviděli, ale je na něm smrtka, kohout, Ježíš, planety a Slunce.

Katedrála je podobný zajímavý mix řeckých sloupů, orientálních mozaik a malovaného trámového stropu jako v Gerace, ale je ještě větší; obrovská.

WP_20170723_052Protože přicházel večer a přestalo být vedro, nespěchali jsme domů a z promenády jsme si v klidu prohlédli přístav.

 

Místní pejskaři i turisti pomalu vyráželi na korzo.

WP_20170723_058

 

A to už jsme na trajektu zpátky.

 

Musely jsme si držet sukně, hrozně foukalo…

WP_20170723_112

… a to se dětem moc líbilo 🙂

 

 

WP_20170723_135

 

 

Reklamy

One thought on “Messina, Sicilia

  1. takto děda s babičkou cestoval (asi trochu větší lodičkou) celý týden . na prohlíku Messiny byl také jeden den – pozdrav z Lbc

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s