Muzeum Wsi Słowińskiej v Klukách

Ode dneška jsou z nás nomádi. V 11:00 jsme odevzdali klíče od letniska a věděli jsme, že dnešní noc už strávíme jen s tenkou střechou stanu nad hlavou. Kemp Classic ve Smoldzinském Lase jsme měli vyhlídnutý už z Čech a ve skanzenu v Klukách jsme se zdrželi tak dlouho, že bychom do večera už stejně o moc dál nedojeli. Tak jsme zůstali tam.

Všechny kříže, a že jsme jich podél cest viděli fakt hodně, byly takto ozdobené barevnými stuhami. Vyfocený mám ale jen tento jeden, z auta jsem to nikdy nestihla.

Ti Slowinci mě mátli už od začátku a pořád v tom nemám moc jasno. Musím si o tom ještě něco přečíst. Zatím jsem našla, že je to slovanský kmen, který v této oblasti Pomořanska žil, tvořící jednu z částí národa Kašubů.

Honzovi se do skanzenu nejprve moc nechtělo, to mě zase jo. A kupodivu tam chtěly i děti. Poláci jsou velkorysí – rodinná vstupenka za 20 zloťáků platila pro jednoho až dva dospělé a jedno až pět dětí! Měli jsme štěstí, že tomu náhoda chtěla a šli jsme sem zrovna v neděli. Jednak tu v neděli prodávali regionální občerstvení, takže jsme konečně ochutnali polévku žur, kterou jsme měli doporučenou od Zuzky, spolu s chlebem se smalcem, což je, jak jsme ochutnávkou zjistili, sádlo. K tomu parádní kvašená okurčička. A taky tady byli lidi v krojích, kteří třeba spravovali rybářské sítě, předli na kolovrátku, půjčili dětem staré hry a tak. Těm, kteří se nelekli cizinců a mluvili na nás, jsme docela rozuměli. Třeba paní u kolovrátku nám vysvětlila, že tady v Pomořansku (Pomorze) se kromě ovčí vlny spřádaly i chlupy ovčáckých psů, protože jsou krásně teplé. To jsem teda v životě neslyšela.

Samospoušť je i se šiškou.

A  do třetice tady v neděli probíhalo tvořeníčko pro děti – mohly si vyrobit tradiční panenku z trávy ostřice. Povedla se jim. Ale byla jsem dost ráda, že jsem je nakonec přesvědčila, ať si udělají jen jednu panenku dohomady, se kterou si navzájem pomůžou. Kdyby si dělaly každý svoji, odhaduju, že nejmíň na dvou bych se musela podílet já 🙂

Hned u parkoviště v Klukách jsme si po návštěvě skanzenu jako praví nomádi uvařili čaj a obložili tady nakoupený domácí chlebík. Výhled byl luxusní, vodu jsme si natočili na záchodě. Jen Honza se pořád bál, že nás brzo přijdou vyhodit. Ale nepřišel nikdo.

Z kempu Classic fotky nemáme, ale ten den jsme pak vařili ještě jednou – večer na pláži. Měli jsme špagety s červenou omáčkou a jedno balení bylo skoro málo, všichni bychom si ještě klidně dali. Holt na čerstvém vzduchu asi víc chutná. Musela jsem se dost soustředit, ať naložím všechno potřebné, ale nakonec to dobře dopadlo. Nechyběl parmazán, struhadlo, příbory ani láhev vína (bohužel už zdaleka nebyla plná 🙂 ).

Šimon si dočetl Deník malého Poseroutky a holky se fotily na hlavě jelena, trčící z písku.

Nakonec videa ze skanzenu:

Screen Shot 2018-08-30 at 23.01.53Screen Shot 2018-08-30 at 23.02.00

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s