Už doma jsme si říkali, že bychom se při letošním putování rádi zajeli podívat do Gdaňsku. Z našeho posledního stanoviště v Smoldzinském Lase jsme to měli asi 130 km, ale díky Letopisům Narnie a Ventolinovým hitům nám cesta krásně ubíhala.
Jen jsme začali uvažovat o jídle, minuli jsme lesní odpočívadlo s dvěma posezeními. Zacouvali jsme zpátky a vybrali si stolek pod stříškou, což jsme dobře udělali, protože během oběda se rozpršelo. Z rozličných zbytků a kila brambor z polského supermarketu jsme vytvořili luxusní menu včetně polévky a bruschetty na olivovém oleji s rajčatovou pastou. Mít vařič a vodu skýtá velkou míru nezávislosti a je to dost nízkonákladové cestování.
Těsně před Gdaňskem jsme měli projet Sopoty, přímořské letovisko pro bohatší vrstvy, jak jsme si přečetli v průvodci. Z auta to vypadalo, že je tam spouta zeleně a ještě jsme ten den neviděli moře, tak jsme se rozhodli, že se tam podíváme. Počasí bylo nejprve dost špatné, dokonce poprchávalo, pak se ale naštěstí vylepšilo.
Děti našli v moři medůzku, asi mrtvou, když se dala vytáhnout na klacku, ale další tam plavaly živé.
Na konci procházky na pláž už se přiblížila šestá hodina – čas začít myslet na to, kde budeme tuto noc spát. Jeden kemp byl úplnou náhodou asi 20 metrů od místa, kde jsme zaparkovali auto. Vypadal chic, ale byl dost drahý – 120 zlotých, pokud bychom chtěli mít auto u stanu. Tak jsme jeli vyzkoušet jiný, který jsme našli na Internetu, a tam už jsme zůstali. Byl levnější, taky velký a dobře vybavený, a když jsme nelitovali času projít ho celý, našli jsme si pro stan krásné a klidné místo v borovém lese. Ráno nás vzbudilo krákání vran, které měly na borovicích svoje obří rozcuchaná hnízda.
I když děti byly už trošku unavené, vyrazili jsme po večeři ještě na krátkou procházku na korzo podél pobřeží. A byla to nádhera. I když procházka nakonec nebyla až tak krátká a Pepi už cestou zpátky okolo jedenácté sotva pletla nohama, stálo to za to. Narozdíl od lunaparku v Lebě to tady bylo celé velice „na úrovni“. Osvětlené bílé fasády a květinové dekorace, obrovská okna a malinké stolečky v trendy podnicích, teď téměř prázdných, nasvětlený vodotrysk na náměstí, na které promenáda ústila.
Nasvětlené a v tuto noční hodinu poloprázdné bylo i dlouhé bílé molo, na které jsme se samozřejmě chtěli proto jít hned podívat. Když jsme si ale všimli, že jsou tam turnikety a pokladny, a že se tam tedy platí vstupné, odložili jsme návštěvu až na ráno.
Racci byli skoro ochočení a nechali k sobě lidi přijít hrozně blízko.
