Některé věci se každý rok opakují úplně stejně. Třeba karneval v Němčicích. Každý rok je až v půstu, skoro každý rok tam jdeme. Soutěže pro děti vždycky začínají házením kroužků, vyvrcholí židličkovanou a nevybíravá konfetová bitva je začátkem únavného konce.
Márinčin to byl ale první karneval. Nejdřív si ho užila a pak si v šátku chrupla, byl totiž její čas.
Šimonovi toho pytel s maskami z půdy moc nenabídl. Tak zapojil google a své šikovné ruce a stal se potápěčem.
Viki a Pepi uplatnily věci ze dna pytle a barvy na vlasy. Čarodějnici vyrobily i březové koště, ale Pepi ho brzo po příchodu odložila a nakonec jsme ho tam zapomněli.
Šimon vyhrál v tombole šik kšiltovku a sladkostma se děti napakovaly, že jim prý vydrží do Velikonoc.
Jak říkám, některé věci jsou pořád stejné. Naštěstí.
