Nahoru na Montjuïc

Ještě pořád nevíme, jestli se nám vyplatí vícedenní karta na metro Hola Barcelona. Tak zatím prozkoumáváme místa, kam dojdeme pěšky. Dnes jsme si řekli, že začneme v přístavu u pomníku Kryštofa Kolumba, který sem do Barcelony přijel na královský dvůr po své první cestě do Ameriky. Prý ukazuje směr do Ameriky. A někde se píše, že prý zase ne. Márinka každopádně do Ameriky neukazuje.

Původně jsme chtěli pokračovat po La Rambla, která u Kolumba začíná, ale zlákaly nás blízké parky, tak jsme zamířili tam a dobře jsme udělali. Celý den jsme potom strávili na kopci Montjuïc a moc se nám tam líbilo. Je tam toho hrozně moc – několik muzeí, botanická zahrada, skanzen španělské vesnice, olympijský stadion, pevnost…. Všechno jsme zdaleka neviděli, něco ale jo.

Název Montjuïc je nejasného původu, pro nás tedy zůstavá nejasná i jeho výslovnost. Jezdí sem lanovka a zubačka, my jsme sem ale pěkně pomalu vylezli po svých. Funěli jsme, ale pak Honza našel, jak je Montjuïc vysoký a dal mi to uhádnout. Celých 185 metrů nad mořem, přátele! 🙂

Zvedli jsme hlavu a nad námi – papoušci! Podle cedulek s kytičkou Marjánka moc ráda chodila.

A tohle je park v takovém prvním patře kopce, kde jsme si naštěstí mohli odpočinout, protože Márinka v šátku na zádech usnula a chtěli jsme ji položit.

Na chodníku byly super mozaiky, kdo to vymýšlí a kdo to tvoří?

Márinka se vzbudila a měla žízeň. A zátiší s katalánskou vlajkou, pod kterou jsme vystupovali dál na vrchol.

A tady už jsme nejvýš. Překladiště vypadá přesně jako z počítačové hry Transport Tycoon Deluxe, kterou hrají Honza s Šimonem. A kontejnery jak krabičky od sirek.

Jídlo tentokrát jen z kiosku Marcelino, protože už jsme fakt pletli nohama, ale nemuseli jsme se vůbec bát, zase to bylo výborné! Studená rajčatová polívka salmorejo , hummus se zeleninou a bagetka s iberijskou šunkou.

V mapě jsme zahlédli, že by měl na Montjuïcu být kromě všech těch vyjmenovaných věcí barcelonský (nebo taky německý) pavilón, který postavil architekt Mies van den Rohe pro světovou výstavu, která se v Barceloně konala v roce 1929. Jali jsme se ho hledat, a když na nás cestou nečekaně vykoukla budova Národního muzea katalánského umění, postavená zřejmě taky pro tu Světovou výstavu, pochopili jsme, proč barcelonský pavilón tehdy tak zaujal 🙂 Tahle budova má totiž všechno a hodně! Vodopády, čtyři sloupy odnikud nikam, představující čtyři pruhy na katalánské vlajce, ba dokonce i jezdící schody nahoru!

Ale za ty jsme byli docela rádi. Podle telefonu jsme dnes totiž nachodili 12,7 kilometrů!

IMG_1624

Tak ještě ten protiklad – budova, která má všeho přesně akorát.

IMG_1627

 

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.