Parc del Laberint

Když jsme si v programu slavností přečetli, že průvodů bude víc, zajímal nás samozřejmě ten hlavní zahajovací. Dokonce jsme si trochu ťukali na hlavu, co je to za nápad pořádat průvod každý den. No, dnes už jsme na to pohlíželi trochu z jiné stránky a rádi jsme ještě bez snídaně uháněli opět do čtvrti Gràcia. A napodruhé už jsme to stihli 🙂

Tyto obří masky šly v čele průvodu, do kterého jsme se taky přidali.

Tahle skupinka tancovala tradiční katalánské kolové tance, kterým je věnována i ošklivá socha, připomínající socrealistické plastiky u nás, kterou jsme si vyfotili při výletu na Montjuïc.

Kolem nás šlo v průvodu dost lidí v modrých košilích a bílých kalhotách, kteří si v jednu chvíli začali navzájem omotávat pasy dlouhými černými kusy látky, které si nesli s sebou. Pozorovali jsme, co z toho bude, a byli to castellers, vytvářející při slavnosti lidské věže. Nejdřív udělali na jednom rohu ulice základnu z chlapů, na jejich ramena se pak postavila žena a té vylezl na ramena kluk s ochrannou helmou a vyhodil uschlou kytku u výklenku asi s Panenkou Marií. Žena tam pak dala novou kytičku, kterou měla za pasem.

Pak účinkující zamířili do vedlejší uličky na připravené občerstvení a my jsme se šli poohlédnout po své ranní kávičce. Našli jsme ji hned vedle červeného kabrioletu.

img_1891

Cestou jsme prošli spoustou dokonale vyzdobených uliček. Nechápu, jaktože jsme je včera večer museli hledat podle plánku, když teď jsme na ně naráželi všude jen tak náhodou.

Dnes už jsme si kartu Hola Barcelona koupili, takže jsme se mohli podívat i tam, kam bychom pěšky nedošli. Vyrazili jsme tedy metrem do čtvrti Horta, kde je prý nejstarší z barcelonských parků. Byl trochu jako Zahrada od Jiřího Trnky, jenže upravenější. Kromě labyrintu, o kterém jsme věděli, skrýval spoustu míst k objevování.

Uvnitř labyrintu jsme naštěstí seděli dost dlouho, abychom mohli vypozorovat, kudy odcházejí lidé, kteří se po čase vrací zpátky, a kudy naopak ti, kteří se už nevrací 🙂

Chodili bychom po něm klidně dál, ale žaludek nám hlásil, že čas oběda už je dávno tady a navíc jsme věděli, že u Paca, který měl včera považte kvůli svátku zavřeno, podávají obědová meníčka jen do čtyř. Tak jsme vyrazili, dokvačili tam pár minutek před čtvrtou, bylo to napínavé, slečna se šla zeptat do kuchyně, ale nakonec jo!

Byli jsme sice poslední, koho toho dne obsloužili, prázdné stolečky promptně uklízeli, takže tam nakonec zůstal jen ten náš a ještě jeden, kde dva opozdilci pili kávu, ale jo, oběd byl zachráněn 🙂 To jsme si oddechli!

Málo zralá nazelenalá rajčata v Honzově řeckém salátu byla jedinou vadou na kráse dnešního menu. Já jsem poprvé ochutnala Arroz Cubano, což znělo dost divně zvláště v anglickém překladu – měla to být rýže, rajčata a vejce. Ale když jsem to viděla u někoho na stole, vypadalo to dobře, a taky bylo. Byla to rýže s výbornou rajčatovou omáčkou a volským okem a mě i Márince to chutnalo moc.

Jako druhé zvolil Honza hovězí biftek, škoda že byl tentokrát bez té skvělé grilované papriky. Museli jsme si vybrat rychle, takže já jsem si dala něco, co bych si po chvíli googlování určitě nedala – a o hodně bych přišla! Pod názvem butiffara se neskrývá ryba, jak jsem si původně myslela, ale taková světlá vepřová klobása nebo prejt, která byla opečená opravdu skvělá, možná lepší než ten Honzův steak 😉

A po siestě jsme vyrazili znovu ven. Asi proto, že náš barcelonský výlet už se začínal povážlivě nachylovat a my jsme ještě stále neviděli gotickou čtvrť – Barri Gòtic – prý srdce Barcelony! A vlastně jsme pořádně nebyli ani v žádném kostele!

Obrovská Basílica Santa Maria del Mar to myslím obstarala dostatečně.

Náhodou jsme narazili i na další obří perlu katalánské gotiky Catedral de Barcelona, ale  tady jsme vevnitř nebyli.

Bloudění nás zavedlo až na zvláštní náměstí s palmami – Královské – Plaça Reial a k předkrmu k zítřejšímu Gaudího dni Palau Güell. Ten už byl ale takhle večer zavřený.

Dnes jsme podle telefonu nachodili pěkných 17 kilometrů, a když to teď píšu, vůbec se nedivím – obešli jsme toho opravdu dost. Žízeň jsme šli zahnat do podniku v „naší“ Barcelonetě, kde jsme seděli při první obhlídce okolí. Honza si konečně dal ten nefiltr, který chtěl už tehdy, ale slečna servírka mu ho nějak nechtěla přinést. Dnes už ho chlapík přinesl bez řečí, ukázalo se ale, že to bylo ALE. Mě ale chutnalo  🙂 K tomu pár posledních tapas a hurá domů spát. Zítra nás už v osm čekají v Parku Güell.

Márinka mi asi chtěla sebrat vyhlídnutý brambůrek, že se tak tvářím.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.